Místo pod sluncem
Album obsahuje čtrnáct písní, jejichž nahrávky vznikaly v roce 1994 v bratislavském studiu Spirit Art. Autorem textů a hudby je Daniel Raus, aranžmá vymysleli Sergej Michalič, Petr Michoněk a Jozef Lupták, kteří také tvořili základní sestavu.
K výsledným úpravám některých písní přispěl i Peter Zagar, který se ale postaral především o výsledný zvuk (měl na starosti hudební režii). V jednotlivých písních vystupuje řada dalších hudebníků.
V současnosti se k novému vydání připravuje remaster původní nahrávky.
Obsazení:
Daniel Raus – zpěv, kytara
Sergej Michalič – kytary
Petr Michoněk – basa, cello
Jozef Lupták – bicí, cello
Peter Zagar – klávesy
Daniel Vysoký – housle
Zuzana Ďurčeková – hoboj
Daniel Matej – čembalo
Ronald Šebesta – klarinet
Marek Piaček - flétna
Písně:
Místo pod sluncem
Farma starý Maggie
Protože
Svatoplukovy pruty
Tvůj zpěv a můj smích
Prašivej život
Šípková Růženko
Po-ta-na-pí
Koňská pohádka
Modlitba s růžovým floydem
Maggie II
Sítě
Až moje tělo
Maggie III
Texty:
MÍSTO POD SLUNCEM
až si najdu jednou svoje místo pod sluncem
bez ohledu na to, co jsem byl a jakej jsem
až se jednou taky na mě štěstí usměje
řeknu si, hele vždyť nakonec ti není zle
až se jednou taky moje karta otočí
podívám se do zrcadla z očí do očí
řeknu si, že na tohle jsme oba čekali
já ve svým životě a v zrcadle zase ty
až se teda jednou zjeví tenhle velkej den
zahodím zrcadlo, neboť budu sjednocen
rozletím se do světa, zamířím k obloze
na zrcadlo cestou zapomenu určitě
FARMA STARÝ MAGGIE
na tu farmu starý Maggie se už vážně nikdy nevrátím
na tu farmu starý Maggie se už vážně nikdy nevrátím
stará Maggie jenom slídí
na koho si zase políčí
na tu farmu starý Maggie se už vážně nikdy nevrátím
prostě teď už jsem na cestě pryč
od starýho života jsem odhodil rezatej klíč
až to stará Maggie zjistí, začne lítat jako splašená
až to stará Maggie zjistí, začne lítat jako splašená
zas má o dušičku míň
a to ji vždycky nejvíc vytáčí
až to stará Maggie zjistí, začne lítat jako splašená
jenže já už jsem na cestě pryč
od starýho života jsem odhodil rezatej klíč
tahle starý Maggie farma, to je její velký království
tahle starý Maggie farma, to je její velký království
nejradši má, když ji všichni
pěkně s oddaností vzývají
tahle starý Maggie farma, to je její velký království
jenže já už jsem na cestě pryč
od starýho života jsem odhodil rezatej klíč
stará Maggie nemá ráda, když tam začne někdo přemejšlet
stará Maggie nemá ráda, když tam začne někdo přemejšlet
říká, že kdo začal myslet
s tím to vždycky špatně dopadlo
stará Maggie nemá ráda, když tam začne někdo přemejšlet
jenže já už jsem na cestě pryč
od starýho života jsem odhodil rezatej klíč
Maggie říká vždycky, že ta její farma, to je celej svět
Maggie říká vždycky, že ta její farma, to je celej svět
že prej kdo by se chtěl odtaď zdejchnout
byl by blázen nad blázny
Maggie říká vždycky, že ta její farma, to je celej svět
jenže já už jsem na cestě pryč
od starýho života jsem odhodil rezatej klíč
PROTOŽE
protože je móře hlubší nežli tůň
brouzdám cestami k utečencům
a protože je pravda silnější než strach
bloudím na necestách
protože je skála vyšší nežli dům
kráčím v patách vám, putovníkům
a protože je láska silnější než pláč
neptám se proč a zač
SVATOPLUKOVY PRUTY
zavolal Svatopluk své syny, pravil jim
dobře mě poslouchejte
velikou moudrost vás příkladem naučím
na něj vždy pamatujte
natrhal pruty a svázal je v otep
a kázal ji svým synům zlomit
synové lámali, marně se snažili
nechtěli sami věřit
jak ty pruty se těžko lámou
jak ty pruty se těžko lámou
budete-li svorní jako ta otep
pak nikdo vás nepřemůže
nebudete-li však, skončíte sami
a po jednom vezmete za své
Svatopluk vzal otep, rozvázal ji
kázal svým synům proty zlomit
synové lámali, lámali, lámali
nechtěli sami věřit
jak ty pruty se lehko lámou
jak ty pruty se lehko lámou
TVŮJ ZPĚV A MŮJ SMÍCH
přišla bouřka, blesky svítily
svítily však jenom na chvíli
pak se bouřka rozplynula
nikdy víc se nevrátila
a zněl tvůj zpěv
a zněl můj smích
přišli drábi, hledali náš dům
měli důtky proti chudákům
klopýtali, padali
když utíkali domů všichni
to pro tvůj zpěv
a pro můj smích
přišli páni, stáli před branou
chtěli skončit s naší svobodou
biřici jim pomáhali
spolu domů utíkali
to pro tvůj zpěv
a pro můj smích
přišlo vojsko v šatech zelených
mělo hrůzu, zlobu ve vočích
šavle se jim blejskaly
když utíkali domů všichni
to pro tvůj zpěv
a pro můj smích
přišla zima, přišel krutý mráz
smrtka s kosou navštívila nás
sluníčko však zasvítilo
smrtku, kosu rozpustilo
a zněl tvůj zpěv
a zněl můj smích
PRAŠIVEJ ŽIVOT
když Jan ráno vstává
ho nebaví žít
Jan ráno vstává
ale ho nebaví žít
tak si zanadává
a musí na šichtu jít
prašivej život
prašivej život
a Jan po městě bloumá
ale ho nebaví žít
Jan po městě bloumá
ale ho nebaví žít
vypije flašku do dna
protože nemá kam jít
prašivej život
prašivej život
a Jan v noci usíná
ale ho nebaví žít
Jan v noci usíná
ale ho nebaví žít
nikdy se mu nic nezdá
ono není o čem snít
prašivej život
prašivej život
a zas ráno vstává
ale ho nebaví žít
zas ráno vstává
ale ho nebaví žít
tak si zanadává
a musí na šichtu jít
ŠÍPKOVÁ RŮŽENKO
možná se zjeví v trní princ
s přilbicí, s kopím
možná, že dávné zakletí
polibkem zmaří
možná si princ na koni pospíší
možná, že nenechá tě spát
možná se stane to, co každý ví
vezme tě z trní na svůj hrad
PO-TA-NA-PÍ
jsme utajený východ
jsme šepot a hra stínů
jsme upuštěný závoj
jsme šlápota na písku
tak dnes se tedy loučíš
takže, kéž tě čeká sláva
jsme šlápoty na písku
a voda obrys smývá
šlápota na pí…
…pota na pí…
KOŇSKÁ POHÁDKA
běžela pohádka
a v ní běžely koně
a v koních běžely
psychochemické procesy
v procesech běžely
všelijaké příhody
v příhodách běžely dny
jeden za druhým
běžela slova
jak z úst se linula
běželi soudruzi
co zapomněli souhlasit
běžely titulky
jež všechno vysvětlí
ležely, běžely
věci, zašlé časem
a ráno běželi
zase lidi do práce
a v práci běžely
hodiny jako voda řekou
a nakonec běželi
lidi z práce domů
a doma běžely
televizní noviny
a pak zas běžela pohádka
a v ní běžely koně
a jak to bylo dál
to asi každý dobře ví
a kdo to neví
ten ať běží za nimi
a zkusí chytit koně za hřívu
MODLITBA S RŮŽOVÝM FLOYDEM
snažil jsem se změřit vodní hlubiny
svou malou dlaní
snažil jsem se oddělovat světlo od tmy
svýma očima
snažil jsem se překročit práh věčnosti
se svým nástrojem v rukách
snažil jsem se projít všechnu budoucnost
svázaný v okovech dní
když se však sešly, Mistře, tvoje oči s mými
těsně před svítáním
zůstával jsem tiše stát
snažil jsem se měřit nebeskou klenbu
malým rozpětím svých paží
snažil jsem se jít a neustávat
ztracený na cestách
snažil jsem se představit si všechno bohatství
s desetníkem v kapse
snažil jsem se létat mezi hvězdami
s modrým skládacím dalekohledem
když jsem však slyšel, Mistře, tvoje tiché přání
v bludišti poznání
zůstával jsem tiše stát
snažil jsem se obejít celou tvář země
v děravých botách
snažil jsem se najít člověka s hořící lampou
v setmělých ulicích
snažil jsem se naslouchat hlasům ticha
v tleskajícím davu
snažil jsem se rozhrnout mračna smutku
z balkonu v druhém patře
když jsem však spatřil, Mistře, tvoje ruce na mých
zbavený strachu v duši
zůstával jsem tiše stát
MAGGIE II
zdá se mi, že starý Maggie se to stejně jednou sesype
zdá se mi, že starý Maggie se to stejně jednou sesype
natáhla tam všude plátno
aby za něj nikdo nekoukal
zdá se mi, že starý Maggie se to stejně jednou sesype
jenže já už jsem na cestě pryč
od starýho života jsem odhodil rezatej klíč
SÍTĚ
když není v mojí duši boj
a odcizení
když není v mojí duši nářek
a bolesti dní
když není v mojí duši touha brát
a stát se někým jiným
tehdy se skláníš ke mně níž
s utěšením
čekáš s mou rozepsanou básní
nablízku
čekáš s mou rozbolenou dálkou
ve víru dnů
čekáš s mou roztrhanou sítí
jíž se tiše snažíš sešít
a já teď toužím přijít blíž
nic víc, jen být
tehdy mám v mojí mysli píseň
bez tónů
tehdy mám v mojí mysli dálku
bez kroků
tehdy mám v mojí mysli sílu stát
a neklopýtat prázdnem
a ty se skláníš ke mně níž
na novou zem
AŽ MOJE TĚLO
až moje tělo bude
jednou celý v černým
snad moji duši celou v bílým
Ježíš uvítá
až moje tělo bude
jednou celý v černým
pak moji duši celou v bílým
Ježíš uvítá
MAGGIE III
zejtra ráno bude Maggie asi celá vzteky zelená
zejtra ráno bude Maggie asi celá vzteky zelená
už ji vidím, jak svý oči
zase jednou pěkně vytřeští
zejtra ráno bude Maggie asi celá vzteky zelená
jenže já už jsem na cestě pryč
od starýho života jsem odhodil rezatej klíč
© Daniel Raus