Kdo je zvědavej

ZAČÁTEK PŘEDCHOZÍ SCÉNA DALŠÍ SCÉNA

Je ráno. Mudrcové vstávají, vydávají se s Mudrlinkou opět na cestu. V jejich společnosti působí Mudrlinka jako ztělesnění zvídavosti, díky níž se vydali na nejistou pouť. Ukazuje se na ní až dětsky upřímný zájem mudrců o záhady tajemného (a často nepochopitelného) světa. Všichni neúnavně kráčí, za nimi se mění krajina, jejich pouť je dlouhá. Mudrlinka si ji krátí závažnými otázkami. K popěvku hraje vesele na píšťalku.

Mudrlinka:

kam putujeme tak dlouho?

Kašpar:

sami nevíme, jdeme za hvězdou, to přece víš

Mudrlinka:

a jak můžeme jít za hvězdou, když ji nevidíme?

Melichar:

doufáme, že se zas objeví

Mudrlinka:

a proč jsou na nebi hvězdy?

Baltazar:

aby se poutníci a mořeplavci neztratili

kromě toho vypadají hvězdy v noci krásně

Mudrlinka:

a proč nejsou vidět ve dne?

Kašpar:

protože se objeví, až když je tma

Mudrlinka:

a proč není tma ve dne, abychom je viděli pořád?

Melichar:

protože potom by byla pořád noc, a to by se nám nelíbilo

Mudrlinka:

a proč by se nám to nelíbilo?

Baltazar:

protože bychom neviděli plno jiných, krásných věcí

Mudrlinka:

a proč bychom je neviděli?

Kašpar:

protože by byla tma

Mudrlinka:

a proč by byla tma?

Melichar:

protože jsi chtěla vidět pořád hvězdy

Baltazar:

když je člověk zvědavej

potřebuje, aby občas bylo světlo a občas byla tma

Mudrlinka:

já znám takovou písničku

(začne zpívat)

kdo je zvědavej

ten je brzy starej

(mudrcové se přidávají)

kdo je zvědavej

ten je brzy starej

já jsem zvědavá, ale vůbec nejsem stará

Kašpar:

protože ta písnička je špatně

měla by být takhle

(zpívá)

kdo je zvědavej

není nikdy starej

(všichni se přidávají)

kdo je zvědavej

není nikdy starej

Baltazar:

já to říkal, že s Mudrlinkou nám bude cesta hezky ubíhat