Kostky vrhám já
ZAČÁTEK PŘEDCHOZÍ SCÉNA DALŠÍ SCÉNA

Zůstáváme v jeruzalémském paláci krále Heroda. Přichází jeho sestra Salome. Je sama, zvedá ze země jablko. Na ruce má náramek v podobě hada. V jednu chvíli ho sundá, hraje si s ním a s jablkem. Předstírá, že se had plazí po jablku, nabízí mu velké sousto. Štěstěna má totiž podle ní podobu hada, je to talisman k jejím intrikám. Salome má pocit, že drží všechno v rukách, včetně krále Heroda, kterého se ovšem bojí. Tuší, že jeho vláda už nebude mít dlouhé trvání a nenávidí jeho nejstaršího syna Antipatra, kterého prozatím dostala jen do vězení. Je pevně rozhodnuta ho zlikvidovat, stejně jako zlikvidovala Herodovu manželku, tchyni, bývalého krále i Herodovy syny. Kostky vrhá totiž ona. A vrhá je tak, aby vždycky vyhrála.
Salome:
když silní se hroutí
jsem to já, kdo vyhrává
lámu jako proutí
toho kdo není, jak být má
moje hvězda stoupá
protože kostky házím já
kdo žije, kdo zemře
tohle mě vždycky zajímá
kostky letí
a já jasně vidím
že někdo bude muset ze hry ven
voda se zavře
figurka mizí
po soudné noci přijde soudný den
a kdo tady soudí
to by měl každý uhádnout
když to někdo neví
klidně ho zbavím zemských pout
jen jedno mě děsí
figurka jménem král
i když se to nezdá
někdy už nevím, kudy dál
má šílenství v hlavě
kdo ví, co se v ní urodí
může mě dát zabít
nebo mě nechá vítězit
jenže já mám štěstí
umím si ho vzít
kostky vrhám já
a vím, co se má dít
figurky mě hladí
štěstí se tiše připlazí
má podobu hadí
jde rovnou k věci, bez frází
kostky letí
a já jasně vidím
toho, kdo bude muset ze hry ven
voda se zavře
figurka mizí
po soudné noci přijde soudný den
jen já vím co udělám
mám zuby hadů a znám
slabiny lidí, co netuší
že jejich čas je ten tam
ach