Krutá žeň
ZAČÁTEK PŘEDCHOZÍ SCÉNA DALŠÍ SCÉNA
Na scéně se střídavě nasvěcují tři postavy, vzájemně jsou od sebe oddělené. Vystupují v různých prostředích, mezi sebou nekomunikují, vidíme každého v jiné situaci. Zdrcený Augustus se rozhodl, že nepřijme svoji dceru Julii. Ta se k němu marně snaží dostat. Antonius drží meč, na který na konci nalehne.
Julie:
otče, přijmi prosím svoji dceru
všechno vysvětlím
všechno napravím
začnu žít zase jako předtím
pomni, kolikrát jsem se obětovala
pro dobro Říma
Augustus:
už nikdy se s nesetkám s Julií
do posledního dne ji nespatřím
ani po smrti nesmí spočinout vedle mě
tolik jsem si od ní sliboval
a všechno jsem s ní ztratil
její smrt by byla lehčí, než taková potupa
Antonius:
nejhorší obavy se naplnily
přichází konec dějství
sklízím krutou žeň
proč čím blíž je smrt
tím větší touhu po životě mám?
Julie:
náš příběh nemůže takhle končit
byli jsme bohové, a teď budeme psanci?
moje věrná Foibé neunesla hanu
sama skončila svoji pouť
jak velikou vinou je užívat si život
když je plný bolesti?
náš příběh nemůže takhle končit...
Augustus:
Antonius dostal pokyn
když nebude konat on, přijdou jiní
trest vykonají za něj
jeho otec si zahrával s Kleopatrou
a on si zahrával s Julií
oba končí stejně
Antonius:
jak vypadá smrt?
jakou masku nosí?
kudy mě povede, až meč projde tělem?
poletím jako pták?
na perutích se budu vznášet?
sbohem, Julie
všichni jsme byli bohové
všichni jsme byli...
(probodne se)
bohové...
Julie:
po Foibé zemřel Antonius
zaplatil za náš veliký bál
loučím se s tebou, Antonie
zemřel jsi vlastní volbou
jež byla ve skutečnosti volbou jiných
dobře znám ten osud
prožila jsem ho tolikrát
loučím se s tebou, Antonie
prošel jsi branou bytí
zatímco mně zůstane život
podobný dlouhé smrti