Můj sen
ZAČÁTEK PŘEDCHOZÍ SCÉNA DALŠÍ SCÉNA
Jsme v kruhovém prostoru chrámu bohyně Vesty. Uprostřed hoří oheň. Vestálka je sama, dívá se do plamenů. V písni adresuje své pocity vzdálenému Quiriniovi, který je na cestě do Judska ke králi Herodovi. V refrénech vyjadřuje lítost a hněv vůči mlčící bohyni, jež bere její sen a je příčinou jejího neštěstí. Chtěla by uniknout z vlastního života, aby mohla být s Quiriniem, kterého miluje, současně mu ale dává v srdci volnost s vědomím, že jejich štěstí je jen krásným snem. Plameny vrhají stín na strohou, kamennou zeď.
Vestálka:
plamen když plápolá
naříká
lásku nevrací, oh nikdy nevrací
vzdálený, jsi vzdálený
samota zůstává
oh, navždy zůstává
bohyně bere mi sen, co sním
bohyně zanechá jen - svůj stín
a plamen plápolá
a tiše naříká
víra mě opouští
vládne nade mnou stín
můj sen je s tebou být
navždy pro tebe plát
můj sen je za tebou jít
a zůstat napořád
můj sen je uniknout
klidně se všeho vzdát
když plamen plápolá
a tiše naříká
jsi vzdálený
oh, vzdálený
bohyně bere mi sen, co sním
bohyně zanechá jen - můj stín
když ji zanechám
oh, kdo mi odpustí
samou ji zanechám
kdo mě odsoudí
lásku vzdávám a vím
že dál půjdeš sám, že půjdeš sám
ztrácím svůj sen – navěky odejít
oh, svobodně jít
jsi vzdálený
touhu vzdávám a vím
že dál půjdeš sám
bohyně bere mi sen, co sním
bohyně zanechá jen - můj stín
žít
jak mám tady žít?
jsi vzdálený
řekni, jak mám žít?