Prohnilý Řím

ZAČÁTEK PŘEDCHOZÍ SCÉNA DALŠÍ SCÉNA

Zůstáváme v císařském paláci v Římě. Augustus po konfliktu s Ovidiem odešel, na scéně jsou (kromě Ovidia) jeho "múzy" a Julie. Ta přichází dopředu, všichni si sedají tiše na zem, poslouchají svědectví o jejím osudu. Měla by být šťastná, je přece dcerou císaře. Proč je zklamaná a frustrovaná? Všichni vědí, že k tomu přispěl rozpad jejího manželství s Tiberiem, problém je ale daleko hlubší. Na konci její řeči prochází vzadu nepozorovaně Balatro s maskou, přejde z jedné strany jeviště na druhou a mizí.

Julie:

i já jsem kdysi věřila

že veliký je Řím

že jeho sláva se dotýká nebes

že jeho síla je z vůle bohů

i já jsem kdysi věřila

že nade vše je povinnost

že svoje štěstí musím položit

na oltář věčné říše

i já jsem kdysi věřila

že můj život je Řím

a bez něj není nic

jen bezmoc a hluboká tma

jenomže Řím je prohnilý

jeho sláva je vykoupena krví

jeho síla a bohatství

jsou děti krutosti a zla

kdo je bezohledný, bere

kdo je pokrytecký, vítězí

kdo je nelítostný, hrabe

kdo je licoměrný, postupuje vzhůru

jako malou mě provdali

prý v zájmu říše

jako velkou mě podvedli

pro dobro Říma

a tak jsem došla poznání

že radost si musí vzít každý sám

že ve vínu je zapomnění

a láska je výsostná říše bohů

v ní všechno beru hned

protože zítra přijde potopa

v ní rozkoš piju plnými doušky

protože zítra nebude co pít