Všichni jsme bohové
ZAČÁTEK PŘEDCHOZÍ SCÉNA DALŠÍ SCÉNA
Pokračuje další scéna v římských lázních, kde je komický Ovidius obklopen rozjařenými „múzami“. Všichni jsou v bujaré náladě, ale tanec ustává. Ze skupiny se vyčleňuje císařova dcera Julie. Přichází do popředí, ostatní ji poslouchají, přidávají se k ní. Julie zpívá frivolně, místy skoro lascivně, ačkoli jejím životním pocitem je hořkost, kterou překonává neustálými mejdany. Je slavná, oblíbená a obdivovaná, občas ji lidé považují za bohyni. Od dětství je využívána politickými sňatky k mocenským hrám. Po rozpadu manželství s Tiberiem se její život ale sesypal. Tak si aspoň užívá.
Julie:
všude modré nebe, já se na perutích vznáším
zlehka jako ptáci vlétám do povětří
letím, mířím za sluncem výš
my všichni jsme bohové, co na perutích létají
úlitby patří nám
božský díl je náš
svět patří nám
všechen svět se svou žízní
užívej rozkoší, užívej dní
nocí užívej
révy užívej
bůh jsi a já tvou bohyní
my všichni jsme bohové, co na perutích se vznášejí
nad oblaky sladkých vůní
omámení fauni svůdní
lehcí jako ptáci, co krouží výš a výš
letí
v omámení
nad oblaky vůní letím výš a výš
oh, já letím výš a výš
stále výš