Změň svoje verše
ZAČÁTEK PŘEDCHOZÍ SCÉNA DALŠÍ SCÉNA
Jsme opět v Římě, v císařském paláci. Uprostřed atria stojí Augustus a sleduje, jak přichází Ovidius, císařova dcera Julie a skupina „múz“. Na krátkou chvíli se vzadu objeví Balatro s maskou, v ruce drží pohár s hracími kostkami, kterými zachrastí a opět zmizí. Augustus je charismatický vládce, je také velkým podporovatelem umění, ale tahle skupina je mu trnem v oku. Ovidius a "múzy" působí komicky, místy kabaretně, pouze Julie se drží stranou. Jinak jsou všichni rozjaření, jako by přicházeli z nekonečného flámu. Jejich omamné sebevědomí kontrastuje se strohým výrazem v Augustově tváři. Čím vyostřenější je atmosféra, tím přísněji se Augustus tváří, v jednu chvíli musí potlačovat emoce (když pronese Ovidius politickou narážku). Ke konfliktu dochází v době, kdy Augustus prosazuje zákony, jež mají upevnit mravy.
Augustus:
ejhle, Ovidius – a jeho pověstné múzy
a moje dcera Julie – v téhle společnosti...
Ovidius (ve stylu pompézního přednesu):
buď pozdraven císaři
i božské světlo ve tvé tváři
buď vyvýšen, Auguste
tvá hvězda ať na věky září
Augustus:
vidím, že mluvíš ve verších
a věru, sám jsem některé vyslechl...
Ovidius (úslužně, až slizce):
jistě ti dodaly životní sílu (víš, jak to myslím)
a snad i návod k umění milovat
k největšímu umění, jaké svět poznal
kolik je na nebi hvězd, tolik půvabných dívek má Řím
Augustus:
naopak, tvoje verše mi daly návod k obavám
protože kazí mravy
sám jsi vystihl železný zákon:
„tvůrce zhouby zahubí jeho výtvor“
vlastní verše tě svádí, Ovidie, začaly ti lhát
ber si radši příklad z ušlechtilého Horatia
následuj cestu vznešeného Vergilia
čti díla velkého Livia
Ovidius (znechuceně stranou):
ach ne, ty pompézní bláboly?
Augustus:
Livius opěvuje Řím
líčí naše velkolepé dějiny
jako malbu před očima vykresluje hrdinství
a povznáší ducha Římanů
jeho verše jsou ve službách majestátného cíle
jak praví: „dějiny jsou lék na chorou mysl“
Julie:
otče, ale Ovidius je génius
hledá krásu, překračuje hranice
po vzoru samotných bohů tvoří snový svět
kdo ho pozná, naučí se létat
protože bolest mění v laskání
a útrapy v rozkoš
i když jenom na chvíli
a mimochodem, Ovidiovy verše zachvátily Řím
všichni po něm šílí
jednou se tomu bude říkat sexuální revoluce
Múzy (zpívají si, prolínají se s Ovidiem):
mágem slasti je Ovidius
hvězdou Říma je Ovidius
kouzla lásky zná Ovidius
Ovidius:
božský Auguste, přichází nový věk
místo soupisu lidu nastane soupis rozkoší
místo válčení milostné hry
místo krve sladké víno
místo dřiny laskání
jsou tady metamorfózy – všechno se mění
tváříme se, že kolem je republika
tváříme se, že kolem jsou bohové
ale metamorfózy každého omámí
přináší proměnu bytí, proměnu času
proměnu bohů a lidí
přináší proměnu Říma
Augustus (je rozčílený, uklidňuje se abecedou):
a, b, c, d, e, f, g
Řím stojí na pevných základech, Ovidie
a ty nelze měnit
kdo je naruší, zhyne
republika zůstane, bohové též
změň svoje verše – tak zní moje rada
věz, že Řím tebe nepotřebuje
to ty potřebuješ Řím
a nechtěj, abych ti to dokázal
(Augustus odchází)
Ovidius (bezradně rozhodí rukama):
kdo se dokáže zalíbit všem...
