Stručný děj muzikálu Hvězda
HVĚZDA
muzikál o světě, který se mění
ideál je zadarmo
ale cesta k němu tě stojí
všechno, co máš
Řím
Vše začíná ve starověkém Římě, v císařském paláci na Palatinu. Je tma, postupně se zažínají světla, jsou vidět symboly římské moci, mezi nimi orlice. Slavnostně vyzdobený sál je plný lidí v římských tógách. Senátoři, členové císařské rodiny, básníci, významné osoby, obsluhující otroci. Za chvíli začne hostina, čeká se na císaře Augusta. Balatro ohlašuje jeho příchod.
Všichni vítají Augusta potleskem, vytváří kolem něj půlkruh. Císař je důstojný, ale střídmý a neformální. Na hostinu nepřišel jen tak. Chystá se oznámit důležité rozhodnutí: po celé říši se provede soupis lidu. Posílí to bohatství Říma a jeho schopnost vládnout světu. Augustus chce totiž vybudovat říši, která přežije tisíc let. (Věnec vavřínů).
Neznámá krajina
Ocitáme se daleko od Říma, kdesi na východě, v noční přírodě, nad kterou se klene hvězdná obloha. Přichází první mudrc. Zpívá o zázračné hvězdě, jež se mu zjevila a vyzvala ho, aby ji následoval. V průběhu písně se k němu připojují další dva mudrcové. Všichni působí vážně, ale neformálně. Jsou v různém věku. Nepůsobí chudě, ani příliš zámožně. (Spatřil jsem hvězdu).
Mudrcové usedají na zem, zůstávají v pozadí, zatímco na nebi se ukazuje personifikovaná Hvězda v doprovodu mnoha malých hvězdiček. Nezvyklý úkaz. Hvězda vystupuje s nebeskou noblesou, je z jiného světa. Ubezpečuje, že ona i cesta mudrců je skutečná. Nezpívá směrem k mudrcům, ale směrem k nám. Na pozadí hlubokého nočního nebe. (Nejsem přelud).
Jeruzalém
Přenášíme se do Jeruzaléma. Král Herodes je sám, v ruce drží svitek s pečetí. Je to listina od císaře Augusta s nařízením, aby provedl soupis lidu. Pravověrní židé ale něco takového považují za zločin proti víře a veřejné zneuctění Hospodina. Takže z toho budou nepříjemnosti. Herodes má dvě tváře: před Římem se poníženě pitvoří, před poddanými je nabubřelý suverén. Samota odhaluje ale ještě jeho třetí tvář: strach, který střídají záchvaty zuřivosti. Herodes je těžce nemocný, ale nikdo se to nesmí dozvědět. (Malej rybník).
Vchází Herodova mladší sestra Salome, tváří se konspiračně. Psychologicky je úplně jiná. Zatímco on podléhá každé emoci, ona je chladná a racionální. Nese zprávu o protestech, kterým padla za oběť socha orlice v průčelí jeruzalémského chrámu, stavby, na kterou je Herodes obzvlášť hrdý. Skutečným záměrem Salome je však likvidace Herodova nejstaršího syna Antipatra, který má nejvyšší nárok na trůn po Herodovi. (S chladnou hlavou).
Římské lázně
Dostáváme se do římských lázní, na místo luxusu, jehož součástí jsou i společenské prostory a knihovna. V komickém stylu přitančí Ovidius, obklopený skupinou dívek. Sype verše z rukávu, je zcela zahleděn do své slávy. Na hlavě má vavřínový věnec, je totiž největší hvězdou současného Říma, jeho verše jsou neuvěřitelně populární. Svoje dívky označuje jako „múzy“. Při bližším pohledu se mezi nimi vyjímají dvě postavy, kterým všichni prokazují zvláštní úctu. Jednou je císařova dcera Julie, druhou její milenec Antonius. Oba patří k nejvyšší honoraci Říma. Všichni jsou rozjaření, drží se za ruce, tančí a mírně se motají po pódiu. Svět patří totiž jim. (Moje básně).
Tanec na chvíli ustává. Ze skupiny se vyčleňuje císařova dcera Julie. Přichází do popředí, ostatní ji poslouchají, přidávají se k ní. Julie zpívá frivolně, ačkoli jejím životním pocitem je hořkost, kterou překonává neustálými mejdany. Je slavná, oblíbená a obdivovaná, občas ji považují za bohyni. Od dětství je ale využívána k politickým sňatkům. Po rozpadu manželství s Tiberiem se její život sesypal. Tak si aspoň užívá. (Všichni jsme bohové).
Po Julii přichází k slovu Antonius, její milenec. Vyjadřuje obavu, jestli věci nezacházejí příliš daleko. Když se tohle provalí, vypukne skandál a špatně na tom bude především on. Je přece synem někdejšího Augustova rivala Marca Antonia. Otcové Julie a Antonia spolu vedli válku na život a na smrt. V jednu chvíli se nikým nepozorován objeví vzadu Balatro s maskou, rychle ale opět mizí. (Co bude dál).
Řím - císařský palác
Je noc, všude tma, za okny bouřka. Augustus leží na posteli, zpocený se probouzí, je zjevně rozrušen. Nechá k sobě přivolat vestálku. Chodí nervózně po místnosti, loví v paměti, co se mu právě zdálo. Byl to nepříjemný, hrůzostrašný sen. Jako vládce světa je pragmatik, bere ale vážně vše, co považuje za znamení. Hledí z okna na spící Řím, vybavují se mu vidiny, které sen obsahoval: kříže, znamení ryby, hořící město, nakonec podivná hvězda. Během písně vchází do místnosti vestálka a říká, že to nebyl sen, ale proroctví. (Co se mi to zdálo).
Náhle si Augustus vzpomene, že na audienci čeká jeho oddaný legát Quirinius. Vestálka zůstává, ale ustoupí stranou, Quirinius je překvapen, že ji tam vidí. Jsou do sebe totiž zamilovaní, což ale obezřetně tají. Quirinius podává zprávu o kritické situaci v Judsku, které se slábnoucímu Herodovi vymyká z rukou. Augustus tam chce za každou cenu udržet klid, proto tam posílá Quirinia. (Na cestu se vydej hned).
Tajná láska vestálky a Quirinia prochází těžko překonatelnými překážkami. Jako kněžka z chrámu bohyně Vesty nesmí mít totiž vestálka žádný vztah s mužem, čekal by ji za to drakonický trest pohřbením zaživa. Nyní zůstává sama - s nadějí, že snad i v těch nejhorších podmínkách dokáže vzájemný cit nějakým zázrakem přežít. (Proč má láska svádět boj).
Římská ulice
Ocitáme se před římskými kasárny. Přichází Quirinius v doprovodu několika vojáků. Všichni jsou ve vojenském oděvu, přes něj si přehazují pláště. Jdou splnit úkol, který dostal Quirinius od císaře Augusta. Vydají se na nejistou plavbu do Judeje. Není ideální období roku, cesta může být nebezpečná. Je to ale chlapská záležitost a Quirinius je na nebezpečí zvyklý. (Můj osud je Řím).
Neznámá krajina
Daleko na východě mudrcové putují za hvězdou. Nyní ale stojí poněkud bezradně, zkoumavě se dívají na nebe. Nevědí, kudy dál. Hvězda se ztratila. Čekají na zázrak. (Na nebi Plejády).
V dálce je vidět siluetu vesničky. Začíná se stmívat, v oknech vzdálených domů blikají světla. Mudrcové zaslechnou někde blízko hru na píšťalku. Místo hvězdy je čeká překvapení: malé děvčátko. Ukáže se, že nikoho nemá, tak ji mudrcové berou s sebou. (Mudrlinka).
Je ale večer, všichni se musí uložit k spánku, poslední světla nedaleké vesničky zhasínají. Když mudrcové a Mudrlinka usnou, přichází Hvězda, vztahuje nad ně ruku, jako by jim žehnala. (Svět zázraků).
Jeruzalém
Herodes je sám v temné místnosti. Od ohniště se po stěnách míhají stíny. Panuje zde hrůzostrašná atmosféra. Herodes drží v ruce jablko. Chodí zmateně po místnosti, královské roucho má rozhalené, jako by nemohl dýchat. Reaguje na každý stín na stěnách. Leká se jich. Jeho šílenství se ve dne projevuje bezmeznou krutostí, v noci bezmezným strachem. Pronásledují ho přízraky těch, které dal zavraždit: manželka Mariamné, král Hyrkán, princezna Alexandra, jeho vlastní synové Alexandr a Aristobulos. Stíny se mění v přízraky, slyší jejich hlasy a záhrobní zvuky. Chce je odehnat, tasí pomyslnou dýku, v jednom okamžiku ji dokonce obrací proti sobě. (Herodovy přízraky).
Salome mezitím splétá další intriky. Herodova nejstaršího syna Antipatra dostala zatím pouze do vězení, je ale pevně rozhodnuta připravit ho o život. Kostky vrhá totiž ona. A vrhá je tak, aby vždycky vyhrála. (Kostky vrhám já).
Přichází Herodes, který se právě dostal ze záchvatu šílenství. Mluví trochu zmateně o svých vidinách a nebeských znameních. Věci ale znenadání naberou spád. Přichází vyjevený žalářník s nečekanou zprávou. Popisuje, jak vězněný Herodův syn Antipatros zaslechl v paláci hluk a myslel si, že král zemřel. Nabídl prý žalářníkovi odměnu, když ho pustí. Heroda přepadá záchvat šílenství, přikazuje žalářníkovi, ať Antipatra ihned zabije. Salome jen těžko skrývá radost. (Tvůj syn musí zemřít).
Neznámá krajina
Daleko na východě pokračuje putování mudrců za hvězdou. V tuto chvíli se ale objevuje pouze Mudrlinka, která se dětsky zamýšlí nad svým osudem. (Proč se ptám proč).
Spolu s mudrci ji pak vidíme opět na cestě. Je ztělesněním zvídavosti, díky níž se mudrcové vydali na nejistou pouť. I oni mají až dětsky upřímnou touhu odhalovat záhady světa. Krajina se mění, pouť je dlouhá, Mudrlinka si ji krátí legračními otázkami, na které musí mudrcové neúnavně odpovídat. (Kdo je zvědavej).
Řím - císařský palác
Augustus stojí uprostřed atria, kam přichází Ovidius, Julie a skupina „múz“. Na krátkou chvíli se vzadu objeví Balatro s maskou, v ruce drží pohár s hracími kostkami, kterými zachrastí a opět zmizí. Augustus obdivuje a podporuje umění, ale tahle skupina je mu trnem v oku. Ovidius a "múzy" jsou rozjaření, což kontrastuje se strohým výrazem v Augustově tváři. Svět se podle nich změní v jeden nekonečný mejdan. Dochází ke konfliktu, ve kterém Augustus žádá Ovidia, aby přestal psát eroticky uvolněnou poezii v době, kdy on zavádí zákony na upevnění mravů. Nakonec Augustus raději odchází, aby zabránil výbuchu svého hněvu. Ovidius bere všechno jako vtip, vůbec si neuvědomuje hrozící nebezpečí. (Změň svoje verše).
Slova se ujímá Julie. Jen ona ví nejlíp, jak prohnilý je Řím. (Nepočítej).
Řím - chrám bohyně Vesty
V kruhovém prostoru chrámu bohyně Vesty hledí vestálka do plamenů. Adresuje své pocity vzdálenému Quiriniovi, který je na cestě do Judska. Chtěla by uniknout a být navždy s ním, ví ale, že to není možné. V srdci dává Quiriniovi volnost s vědomím, že jejich štěstí je jen krásným snem. Střídá se v ní pocit odevzdanosti a hněv vůči bohyni, která je příčinou jejího neštěstí. (Můj sen).
Mezi nebem a zemí
Ocitáme se v jakémsi jiném čase a prostoru, jako kdybychom na chvíli mohli nahlédnout za oponu čisté oblohy. Vidíme nadzemský výjev, hvězdu i sbor hvězdiček v tajemném nasvícení. Vše doprovází vizuální efekty, tančící hvězdy. Nebeská scéna. (Svítá).
Jeruzalém
Herodes vítá ve svém paláci mudrce a Mudrlinku. Doslechl se o jejich cestě za hvězdou a chce vyzvědět podrobnosti. Dal by je rovnou zabít, ale dospívá k závěru, že užitečnější mu budou, když sami najdou místo narození budoucího krále. Žádá je, ať mu to pak přijdou neprodleně oznámit, protože i on se mu chce poklonit. Mudrcové to slíbí. (Co víte o hvězdě?).
Otevřená krajina
V dálce na obzoru je Betlém. Nebe je poseté hvězdami, ta největší září nad Betlémem. Mudrcové s Mudrlinkou k ní směřují. Čím jsou blíž, tím větší jsou hvězdy. (Tichou nocí).
Řím - císařský palác
Balatro si přikládá různé veselé masky. Vchází rozčilený Augustus. V ruce má zprávu od svých špehů, která popisuje skandální chování Julie a uvádí seznam jejích milenců, včetně Antonia. Je v ní také spekulace, podle které chce Julie rozvod s Tiberiem, aby si mohla vzít Antonia, který se pak stane budoucím císařem. Balatro se marně snaží uklidnit situaci. Augustus vynese ortel nad Antoniem (bude přinucen k sebevraždě) a Julii pošle do vyhnanství. Ovidius tentokrát unikne bez trestu. (Nasaď tragickou masku).
Střídavě se nasvěcují tři postavy, vzájemně od sebe oddělené. Jednou je Julie, která se snaží dostat ke svému otci. Druhou je Augustus, který se rozhodl, že ji už nikdy neuvidí a nikdy nevysloví její jméno. Třetí je Antonius, který nalehne na meč. (Krutá žeň).
Jeruzalém
Quirinius se dostává po dlouhé cestě do Jeruzaléma. Přichází ke králi Herodovi, aby mu osobně odevzdal dopis od císaře Augusta. Herodes se jen s námahou ovládá. (Časy se mění, vládcové též).
Po odchodu Quirinia dostává Herodes záchvat zuřivosti, opět vidí přízraky. Vchází Salome, kterou žádá, aby splnila jeho poslední přání. Prozrazuje jí, že nechal shromáždit všechny významné muže Judeje na hypodromu. Salome musí slíbit, že ve chvíli jeho smrti je nechá všechny do jednoho zabít. Jen tak bude truchlení v celé zemi upřímné. (Herodovo poslední přání).
Betlém
Mudrcové a Mudrlinka přicházejí do Betléma. Zastaví se před chatrčí narození. Uvnitř je světlo, jsou vidět siluety pastýřů a poutníků, kteří vcházejí dovnitř a zase vycházejí ven. Nad chatrčí zaznívají zpěvy Hvězdy a sboru hvězdiček. Přidávají se vizuální efekty. Mudrcové s Mudrlinkou také vstupují do chatrče, vidíme je v prosvíceném vnitřním prostoru, klaní se a vycházejí ven. (Svatý hukot).
Betlémská scéna přechází v mohutné „haleluja“. Nad chatrčí se násobí vizuální efekty, před ní taneční kreace. Další lidé přicházejí, mísí se s mudrci a se sborem hvězdiček. Mudrlinka na konci běží dopředu a říká: „Půjdeme s tou novinou do světa – lidi to bude zajímat“. (Helehaleluja).
