ANTIKA
Antický věk zahrnuje vrcholné období řeckých a vrcholné období římských dějin. Římané jsou přímo posedlí vším, co je řecké: výtvarným uměním, dramatem, filosofií, poezií, řečnickým uměním. Učiteli dětí z významných rodin jsou Řekové. Římští bohové jsou odvozeni od řeckých.
Za padesát let se v Řecku narodí významný spisovatel a filosof Plutarchos, který v paralelách sepíše životopisy nejvýznamnějších Řeků a Římanů. Zpřízněnost obou kultur doloží porovnáním jejich mravních a politických zásad, stejně jako slabostí a prohřešků.
Římané na všech územích říše podporují takzvanou helenizaci, kterou považují za šíření vlastní civilizace. Významní politici a úředníci (o umělcích a učitelích ani nemluvě) mluví latinsky a řecky. Citovat moudrosti a poučení z děl klasiků je standard.
Řím je také plný řeckých malířů a sochařů. Pragmatičtí Římané umí sice dobře napodobit slavná (řecká) díla, ale nové trendy výtvarného umění jsou výhradně v rukách Řeků. Propojení obou kultur se chápe jako příkladné vytváření jednoty civilizovaného světa.
Co se týče literatury, za nedostižná díla se považují Homérova Iliada a Odyssea, obě knihy psané řecky. Římané ještě donedávna trpěli komplexem, že v latině nic podobného není. Jejich sebevědomí však výrazně pozvedl Vergilius, který až do své nečekané smrti sepisoval Aeneidu, neformální pokračování Iliady. Aeneida je psána latinsky.
Řecký polyteismus také zásadně ovlivňuje římské náboženství. Římané v podstatě převzali řecké bohy, jen jim dali vlastní jména: