AUGUSTUS A NÁBOŽENSTVÍ
O Augustově zbožnosti toho moc nevíme. Zdá se, že je zvláštní kombinací pragmatismu, racionality a pověrčivosti. Římská společnost je polyteistická, v množství bohů se sotva kdo vyzná. Řečtí bohové mají svoje římské ekvivalenty, a když legie podrobí nějaké nové území, obyčejně jsou tamní bohové přidáni na seznam, přinejmenším v tom smyslu, že jsou uznáni a respektováni.
Některá božstva mají ale pro chod státu mimořádnou důležitost. Patří mezi ně Vesta, v jejímž chrámě nesmí nikdy vyhasnout posvátný oheň. Její kněžky, vestálky, mají výjimečné postavení, zanechávají se u nich závěti a působí jako faktické rádkyně císaře.
Augustus má úctu k obřadům, a to i v případě cizích božstev. S velkým podezřením se nicméně dívá na židovské jednobožství, i když politicky Judeu uznává a židovské komunity se za něj těší dobrému postavení. Židé v Judeji a diaspoře tvoří zhruba desetinu obyvatelstva říše. S despektem hledí ovšem Augustus na bohy egyptské. Když porazil Antonia a Kleopatru, a tím pádem dobyl Egypt, navštívil hrob Alexandra Velikého, ale odmítl jít do egyptských chrámů. Komentoval to kousavou poznámkou, že uznává bohy, nikoli býky.
Augustus se pověrčivě bojí blesků a věří snům, což vyplývá ze zkušenosti. Sen jeho přítele mu totiž zachránil život kdysi v bitvě u Filip (kde byli poraženi vrahové Caesara, Brutus a Cassius). Často se mu ovšem zdají hrůzostrašné věci. Za zlé znamení považuje například to, když mu otroci opačně položí boty, pravou místo levé. Nebo když potká tělesně postiženého člověka. Zlověstně mu zní jména některých dnů. Dobrým znamením je pro něj třeba to, že ráno napadne rosa, když má někam cestovat.
Z formálního hlediska je už 8 let nejvyšším pontifikem státního náboženství. Obnovuje staré, zbořené chrámy i dávno zapomenuté obřady. Společné náboženství má podle něj nezastupitelnou úlohu pro soudržnost společnosti. A zbožnost obyvatel je nutná pro stabilitu říše.
Po smrti bude prohlášen za boha. Nyní se však brání jakémukoli zbožšťování, a dokonce i přehnaným poctám. Tvrdí, že jen v samotném Římě nechal odstranit 80 svých soch. Před časem ho ale zjevně potěšilo, že Vergilius ve svém největším díle (Aeneidě) naznačil Augustův božský původ.