CHARISMA CÍSAŘE AUGUSTA
Císař Augustus je v době našeho příběhu nejmocnějším člověkem světa. Těší se také nezvyklé úctě svého okolí. Ačkoli je mistrem intrik, vlastně je už ani nepotřebuje. Nemá rád pochlebování ani přehnané projevy úcty a obdivu. Po chuti mu nejsou vlastní sochy, když mu někdo věnoval jeho podobiznu ze stříbra, nechal ji roztavit. Nesnáší přepych a nákladné paláce.
Na druhé straně mistrovsky a velmi promyšleně buduje vlastní obraz. Jeho sochy jsou i ve vzdálených provinciích, vždy na nich vypadá státnicky (a mladě), reprezentuje ideál schopného vládce. V různých obdobích si dává také jména, jež zvyšují jeho autoritu, vyjadřují určité hodnoty a mají až náboženský nádech (Caesar, Augustus).
Není vysoké postavy, proto nosí vyšší boty. Každého ale hned zaujme jasný pohled jeho klidných očí. Lidé říkají, že je v něm cosi nadpřirozeného. Když se na někoho zadívá, ten často klopí zrak. Vyzařuje z něj zvláštní síla, kterou lidé občas označují jako božskou.
Až jednou (za 17 let) zemře, Senát ho prohlásí za boha, což za života rozhodně odmítá. Stejně tak odmítl stát se diktátorem, ale umně využil zbožštění Julia Caesara. Přímo se vyděsí, když ho někdo osloví titulem „dominus“ (pán), ani děti z legrace ho tak nesmí označovat. Přijal ale titul „otec vlasti“ a jméno Augustus, které se stalo rovněž titulem. Nechal po sobě také pojmenovat letní měsíc (náš srpen).
Augustus vystupuje zdrženlivě a skromně. Většinou nosí domácí tógu, kterou mu ušila sestra Octavie, žena Livie, dcera Julie nebo vnučky. Tógu nechce těsnou ani volnou a purpurový pruh musí být akorát. Pouze na různá oficiální jednání si obléká slavnostní oděv, který má stále po ruce.
Nemá rád ukvapenost a jakékoli konání bez rozmyslu. Často říká: spěchej pomalu. Nebo: rychle se děje to, co se děje pořádně. Opatrný vůdce je podle něj mnohem lepší, než ten, kdo je odvážný, ale zbrklý.
Zabývá se ostatně filosofií. Píše vlastní životopis, ale nikdy ho nedokončí. Občas přijde s nějakým epigramem, vymyšleným při koupeli. Sporadicky píše i básně v hexametru a je dokonce autorem tragédie, kterou však posoudil jako zcela nepovedenou, takže ji radši zničil.
Augustus je vynikající řečník. Projevy v senátu většinou čte, vždy je perfektně připraven. S vysokou přesvědčivostí ale promlouvá i spatra. Jeho řeč má osobitý půvab, není vyumělkovaná, jeho hlavním cílem je, aby mu každý rozuměl. S velkým despektem se dívá na novátory, kteří se snaží zaujmout formou, bez toho, aby sdělovali jasný obsah. Když někdo mluví nudně, říká o něm, že „chutná jako vata“.
Řím si v jeho době vysoce cení řečnického umění. Budoucí rétoři studují ve školách tuto důležitou disciplínu v naději na uplatnění ve veřejné sféře. Samotný Augustus dospíval v době nejslavnějšího římského řečníka Cicera, velkého obhájce republiky, zavražděného před 39 lety na útěku z Říma po vypuknutí občanské války.