CÍSAŘ AUGUSTUS A JEHO JMÉNA
V myšlení starých Římanů se jména významných vůdců stávají tituly jejich následovníků. Mají totiž symbolickou hodnotu, což platí i pro císaře Augusta.
Vyrůstal jako Gaius Octavian. Když byl ale zavražděn jeho prastrýc Julius Caesar, ukázalo se, že v závěti svého prasynovce adoptoval a určil jako dědice. Octavian se musel rozhodnout, zda to přijme nebo odmítne, protože se tím na něj přenášely nejenom výhody adoptivního synovství, ale i závazky (římské právo odmítnutí připouští).
Octavian ale ani chvíli neváhal. Ve svých 19 letech přijal adopci i dědictví, a také jméno Caesar. Julia Caesara od té chvíle začal označovat jako svého "otce" a striktně přestal užívat jméno Octavian. Nové jméno se tak stalo symbolem, v očích mnoha Caesarových přívrženců dokonce neformálním titulem. A když byl Caesar později prohlášen za boha, stal se pro ně „božským“ i jeho adoptivní syn, který tehdy užíval jméno „Gaius Iulius divi filius Caesar“ – "Gaius Julius, syn božského Caesara" (jméno Octavian záměrně vypouštěl).
Nové jméno bylo ale důležité především z praktického hlediska, ve chvíli, kdy se nezkušený devatenáctiletý chlapec rozhodl vstoupit do nejvyšší mocenské politiky. Musel vytvořit či obnovit několik legií, aby ho vůbec někdo bral vážně. Pro vojáky, kteří bojovali kdysi pod Juliem Caesarem (a byli mu zcela oddáni) bylo tedy jméno jejich zavražděného velitele podstatné.
Je pravda, že k vytvoření legií potřeboval mladý vůdce spoustu peněz, kterými nešetřil. Pomstu svého adoptivního otce chápal ale jako svatou povinnost, což ho vedlo nejednou k neuvěřitelně riskantním krokům. V následujících letech užíval striktně jméno Caesar.
Když po likvidaci vrahů Julia Caesara vypukl konflikt mezi ním a Marcem Antoniem, ten ho (poněkud posměšným tónem) oslovoval zásadně jménem Octavian, což v daných souvislostech vyznívalo jako urážka, a také jako politické gesto odmítnutí Caesarova nástupnictví po jeho prastrýci a adoptivním otci.
Po vítězství nad Marcem Antoniem se stal Caesar (Octavian) fakticky neomezeným vládcem a vytvořil nový systém vlády – principát. K definování jeho postavení patřilo i konečné jméno Augustus, jež mu slavnostně udělil Senát. Dá se přeložit jako „vznešený“ s tím, že pro tehdejší Římany mělo až náboženský nádech.