KALENDÁŘ
V době našeho příběhu se už více než čtyřicet let používá juliánský kalendář. Zavedl ho Julius Caesar, aby definitivně ukončil zmatky, jež do té doby panovaly. Rok měl totiž jen 355 dnů, většinou se dělil na deset měsíců, nový začínal v noci na prvního března a léta se počítala od založení Říma (753 př. n. l.).
Caesar byl velký vojevůdce a dobyvatel, měl rád pořádek, byl zvyklý riskovat. Zmatky v kalendáři ho vytáčely, tak se rozhodl je rázně ukončit. Začátek dalšího roku jednoduše posunul z 1. března až na 1. ledna. Lidově se tomu říkalo „rok zmatků“ (46 př. n. l.), poté ale už začal platit jeho chytrý kalendář s 365 dny, dvanácti měsíci a přestupným rokem. Konečně zavládl pořádek.
Caesar přitom juliánský kalendář nevymyslel. Převzal ho od hvězdářů z egyptské Alexandrie, které mu dohodila jeho milenka Kleopatra. Rok na to tragicky zahynul, na půdě senátu ho ubodali odpůrci, protože se nechal zvolit doživotním diktátorem. Jeho dědicem a nástupcem se stal Octavian, pozdější císař Augustus, kterého Caesar adoptoval. Ten pomstil Caesarovu vraždu a nechal podle něj pojmenovat sedmý měsíc (júl, náš červenec).
Do kalendáře se dostalo ještě jméno samotného císaře Augusta. Jmenuje se podle něj následující letní měsíc (august, náš srpen). Zajímavé je, že pak už neuspěje nikdo. Pozdější císař Caligula se pokusí přejmenovat podle sebe září na „germanicus“, Domitián zavede místo října „domitianus“ a rekordmanem se stane císař Commodus, postižený chorobným sklonem pojmenovávat všechno podle sebe (přejmenuje i samotné město Řím). Commodus dá sám sobě dvanáct jmen, podle kterých pak označí dvanáct měsíců.
To vše selže a zmatky budou panovat jen v počítání let, které je zatím různé: od založení Říma, od židovského počátku světa nebo od začátku konzulátu či vlády toho kterého císaře. A tak až mnich Dionysius v šestém století vypočítá zpětně narození Ježíše a určí rok nula. Jeho výpočet se prosadí, ačkoli bude ignorovat několik historických skutečností.
Přestože výpočtů existuje několik, přesné datum neznáme. V našem příběhu vycházíme z předpokladu, že narození malého Ježíše v Betlémě se událo v posledním roce vlády krále Heroda (4 př. n. l.).
Kuriozitou v označování měsíců zůstanou už trvale latinské a mezinárodní názvy posledních čtyř měsíců roku. Julius Caesar totiž zachoval jejich názvy. Devátý až dvanáctý měsíc se tak jmenují „sedmý“ (září - september), „osmý“ (říjen - october), „devátý“ (listopad - november) a „desátý“ (prosinec - december).