MENACHEM
Král Herodes zmiňuje Menachema, říká, že se mu zjevil mezi přízraky. Menachem je historická postava, esejský prorok, jenž kdysi předpověděl malému Herodovi, že jednou bude králem. Od té chvíle jinak krutý Herodes komunitu esejů toleruje. Jedna z bran Jeruzaléma se dokonce nazývá „esejská“.
Menachem je dávno po smrti, zjevuje se nicméně těžce nemocnému králi, který chce vědět, kolik času mu ještě zbývá. Na otázku Menachem sice nedá přímou odpověď, z jeho chování však Herodes pochopí, že zemře.
Esejci tvoří pozoruhodnou komunitu. Do roku 31 před naším letopočtem měli sídlo ve velké budově na břehu Mrtvého moře. Tu ale zničilo zemětřesení, takže místo opustili a nyní jsou rozptýleni po Judeji v řadě menších skupin. Jejich největším bohatstvím jsou náboženské spisy, jež se stanou po mnoha staletích světovou senzací. V roce 1946 objeví beduíni náhodně „svitky od Mrtvého moře“, ukryté v jeskyních nedaleko jejich zbořeného sídla.
Společenství esejů se v budoucnu stane inspirací mnoha náboženských řádů. Jde o pacifisty a askéty, kteří dosáhli toho, o čem dávno snili řečtí filosofové: mají všechno společné. Nosí bílá roucha, neustále pečují o fyzickou i duševní čistotu. V řádu panují přísná pravidla pro práci, meditaci či vzájemné vztahy. Nově příchozí musí dlouho čekat, než postoupí do úzkého okruhu zasvěcených. I přesto se k nim přidává mnoho lidí „znavených životem“, jak jednou napíše Plinius.
V jejich spisech nejsou jména, jen obecná označení: učitel spravedlnosti, muž lži, zločinný kněz, synové zkázy, atd. Dva hlavní spisy tvoří Řád jednoty a Válečný řád. Kromě toho mají i opisy biblických knih, především ale také tajné knihy, psané tajným písmem. Mimo jiné obsahují cosi jako horoskop Mesiáše. V Judeji panuje totiž atmosféra očekávání zázračného vysvoboditele.
Příslušníci esejů se za pár desetiletí vydají různými směry. Někteří se budou radikalizovat, opustí pacifismus a přidají se k židovskému povstání proti Římanům. Jiní se připojí k jádru prvního křesťanského sboru v Jeruzalémě. Jejich myšlenky se pak promítnou do křesťanství, jež se bude šířit po celé Římské říši.