REPUBLIKA A CÍSAŘSTVÍ
Během konfliktu Augusta s Ovidiem zmiňují oba republiku. Ovidius říká „tváříme se, že je republika“, Augustus kontruje slovy „republika zůstane“. V čase našeho příběhu jde o citlivou politickou narážku, jež ilustruje, jak daleko Ovidius zachází.
Republika totiž fakticky neexistuje, ale Augustus předstírá, že ano. Důležitá rozhodnutí činí sám, ale formálně je nechává v kompetenci servilního senátu. Je prakticky nemyslitelné, aby se senátoři postavili proti jeho vůli. Tento status quo poskytuje císaři moc a senátu důstojnost, takže v podstatě vyhovuje všem.
Otázka republiky se stala klíčovou v časech Julia Cézara, Augustova předchůdce. Ten dosáhl po porážce svých rivalů obrovský vliv, a protože měl pocit, že nekonečné debaty senátorů mu svazují ruce, rozhodl se republiku zrušit a učinit se doživotním „diktátorem“ (tento termín ještě neměl až tak negativní zabarvení).
Klíčoví senátoři v čele s talentovaným Brutem mu v tom ale zabránili, když ho (cestou do senátu) ubodali. Vypukla tak vleklá občanská válka, v níž tito republikáni podlehli Augustovi (Octavianovi) a Marcu Antoniovi. Poté následoval vzájemný konflikt spojenců, který skončil až porážkou Marca Antonia a Kleopatry u Actia (v roce 31 př. n. l.).
Chytrá Augustova politika se nyní opírá o zmíněnou zásadu formálně předstírané republiky. Konflikty republikánů a zastánců císařství se však budou často objevovat.