ŘÍMSKÉ LÁZNĚ
Ovidius, Julie, Antonius a „múzy“ jsou v římských lázních, jež se staly pýchou obyvatel města. Nejde v nich zdaleka jen o očistu v bazénech se studenou, teplou a horkou vodou. Jsou to jakási komunitní centra, ve kterých se schází nejrůznější skupiny lidí, od umělců, přes obchodníky, až po politiky a řečníky.
Římské lázně nejsou jenom v Římě. Staví se po celé říši. Přivádí se k nim voda systémy akvaduktů, o blaho návštěvníků se starají otroci. Vodu nahřívají na různou teplotu pro jednotlivé bazény. Některé lázně mají i parní místnost, a často i „laconicum“, jež se bude jednou označovat slovem „sauna“.
Celkově jde ale především o stavební komplex, který kromě bazénů obsahuje vstupní atrium, převlékárny, tělocvičny, knihovnu, veřejné prostory a pečlivě udržované zahrady. Ve veřejných prostorách vystupují často řečníci, básníci či senátoři. A příchozí si kromě této zábavy mezi sebou vyměňují nejnovější klepy. Chcete-li mít přehled o dění ve městě, musíte do lázní. Mnoho návštěvníků sem zve dokonce přátele a příbuzné k různým oslavám, spojeným s hostinami.
Jedním z proslulých stavitelů lázní byl donedávna Agrippa, bývalý manžel Julie, který před osmi lety zemřel. Jeho záměrem bylo zabezpečit základní služby pro všechny obyvatele města, bez ohledu na jejich status a majetek.
Agrippa kdysi vyhrál císaři Augustovi rozhodující bitvu u Actia, v níž porazili Marca Antonia a Kleopatru. Poté se věnoval řadě stavebních projektů v Římě i v provinciích. Hlavně díky němu jednou Augustus řekne, že převzal město cihlové a zanechá po sobě město mramorové.
Nejslavnějším architektem je však geniální Vitruvius, který zemřel rok po Agrippovi. Sepsal deset knih o stavebnictví a architektuře, ve kterých tvrdil, že dobrý stavitel musí ovládat mnoho dalších oblastí, včetně filosofie nebo hudby. Byl autorem mnoha vynálezů, a také myšlenky, že proporce staveb se mají odvozovat od proporcí člověka. Za tím účelem namaloval skicu „vitruvijského člověka“. Jeho obdivovatelem se jednou stane Leonardo da Vinci, který vytvoří obdobnou skicu a vědomě naváže na Vitruviovy myšlenky.