ŘÍMSKÉ SILNICE
V čase našeho příběhu jsou Římané největšími staviteli cest na světě, i v dosavadní historii. Umožňuje to jejich budovatelská zdatnost a levná otrocká práce. Sofistikovaná dopravní síť poskytuje rychlé spojení s odlehlými částmi říše, kterým by se jinak dalo jen těžko vládnout.
Římské silnice jsou přímo symbolem velikosti říše a její prosperity. Ty hlavní vycházejí z věčného města a spojují ho s dalšími metropolemi. Odtud okřídlené rčení „všechny cesty vedou do Říma“ (zmiňuje ho Augustus ve scéně „Na cestu se vydej hned“). Začaly se budovat systematicky zejména v pozdním období republiky, jež fakticky skončila před 23 lety.
Také v samotném Římě se hlavní trasy sbíhají paprskovitě do centra, na Forum Romanum. Císař Augustus tam dal před 16 lety vztyčit velký sloup, na kterém jsou vytesané vzdálenosti do důležitých měst. Říká se mu „zlatá míle“ a je symbolem středobodu, do kterého se sbíhá všechno důležité. Současně je to jeden ze znaků římské světovlády.
Augustus vytvořil také důmyslnou administrativu, jež se stará o stavbu nových cest a prodlužování těch stávajících. Na některé stavby dokonce osobně dohlíží.
Rozlišují se tři druhy silnic. „Via terrena“ je ušlapaná polní cesta. „Via glareata“ je štěrková cesta. „Via munita“ je kamenná silnice s několika vrstvami. Ve městech se staví její drahá a esteticky náročná obdoba, jež mívá na povrchu krásnou mozaiku.
Římské silnice mají ještě jednu zvláštnost. Jsou přímé. Díky technologické vyspělosti se jejich stavitelé nevyhýbají překážkám, ale raději je překonávají. Pouštějí se do nelehké stavby tunelů či mostů, aby spojení nakonec bylo co nejkratší.
Nejslavnější římskou silnicí je Via Appia, vedoucí z Říma na jih do přístavního města Brindisi. Říká se jí „královna cest“. Nese jméno censora, který postavil její první část před více než 300 lety. Slavná je ale například i Via Flaminia (pojmenovaná po censoru Flaminiovi), postavená před více než 200 lety. Ta vede na severovýchod a přetíná Apeninský poloostrov od jednoho mořského břehu k druhému. Právě na její rekonstrukci nyní osobně dohlíží císař Augustus.
Via Flaminia vede hned za městem přes řeku Tiberu, její součástí je proto impozantní Milvijský most. Jednou toto místo vstoupí do dějin. V roce 312 zde svede vítěznou bitvu císař Konstantin Veliký se svým odpůrcem, samozvaným císařem Maxentiem. Konstantin (ač nebude ještě křesťan) nechá namalovat iniciály Krista (CHR, řecky XP) na štíty vojáků. Vítězství pak bude považovat za zázrak.
Odpůrce Maxentius spadne do Tibery a utopí se. Římané poté postaví vítězný oblouk, jehož nápis bude oznamovat, že Konstantin zvítězil díky „božské inspiraci“. V následujícím roce (313) vydá Konstantin slavný Edikt milánský, který ukončí pronásledování křesťanů a zavede nevídanou náboženskou svobodu. Napříště bude mít každý právo zvolit si vlastní náboženství.