TŘI KRÁLOVÉ
Tradice tří králů vychází z Matoušova evangelia, kde je zmínka o „mudrcích z východu“, kteří na základě nezvyklého úkazu na obloze hledají právě narozeného krále. Dojdou do Jeruzaléma, tam se po něm ptají, a to se dostane ke králi Herodovi.
Zpráva ho vyděsí, svolá proto velekněze a znalce svatých spisů. Chce po nich, aby řekli, kde se má podle proroctví narodit mesiáš. Jejich odpověď zní: v Betlémě. Herodes proto žádá „mudrce od východu“, aby šli do Betléma a oznámili mu, kde je právě narozený král, neboť i on se mu chce poklonit.
Hvězda pak vede mudrce k místu narození Ježíše, kde potkávají Josefa s Marií, klaní se nemluvňátku a odevzdají dary, jež mu přinesli – zlato, myrhu a vzácné koření. Ve snu dostávají pokyn, aby se už nevraceli domů přes Jeruzalém. Odcházejí proto jinou cestou.
Poté se Josefovi, rovněž ve snu, zjevuje anděl, který ho vyzve, aby s Marií a Ježíšem okamžitě utekl do Egypta, protože Herodes bude chtít dítě zabít. Všichni tři ještě v tu noc kvapně odcházejí. Herodes skutečně zjišťuje, že ho mudrcové oklamali, rozlítí se a nechá pozabíjet všechny betlémské děti do dvou let.
Matoušovo evangelium neuvádí počet mudrců. Ten byl odvozen později, zřejmě podle trojice darů (zlato, myrha, koření). Podle pozdější tradice šlo o „krále“, kteří ještě později dostali jména: Kašpar, Melichar a Baltazar. Nejspíš podle začátečních písmen (latinsky C – M – B). Ta totiž odpovídají latinskému Christus mansionem benedicat (Kristus ať domu žehná).