VESTÁLKY
V době našeho příběhu jsou vestálky panenskými kněžkami bohyně Vesty, jejíž chrám je v samotném centru Říma, na Foru Romanu. Vesta se považuje za ochránkyni říše i rodinného příbytku, což symbolizuje posvátný oheň, který nesmí nikdy zhasnout. Kdyby se tak stalo, byla by to zlá věštba pro celý Řím.
Vestálky mají výsadní postavení, včetně přístupu na císařský dvůr. Vládcové a významné osobnosti (včetně císaře Augusta) u nich zpravidla ukládají svou závěť a dokumenty, důležité pro chod státu. Celkově se o chrámovou službu stará šest vestálek.
Jejich osud není lehký. Do služby nastupují už jako malá děvčátka ve věku 6 až 10 let. Velmi neochotně je tam dávají urozené rodiny, protože vestálka nesmí mít vztah s mužem. Porušení celibátu se trestá krutou smrtí – pohřbením zaživa.
Systém je takový, že významné rodiny nabídnou svoje dcery a los mezi nimi rozhodne, které děvčátko se stane vestálkou. To pak přestane patřit rodině a nastěhuje se do domu vestálek vedle kruhového chrámu bohyně Vesty.
Chrám je netypický tím, že v něm není žádná socha (což je pravidlo v jiných svatyních). Římané totiž věří, že bohyně je přítomna v plamenech chrámového ohně.